Pes nebo fena?
PES bývá statnější a schopnější k trvalé namáhavé práci. Bývá tvrdší povahy a otužilejší vůči počasí. Snáší snadněji bolest. Námaha ho tak snadno nezdolá. Při výchově, výcviku a vedení je tvrdší. Tvrdší povaha při výchově a výcviku se považuje za výhodnější, zvláště pro začátečníky. Ovšem majitel takového tvrdého psa nesmí být povahově měkký, jinak si pes dělá co chce. Pohlavní podráždění ovlivňuje nepříznivě tolik cenné a žádoucí vlastnosti psa, jako je poslušnost, přítulnost a ostražitost. Protože se feny hárají téměř celý rok, žije pes vlastně ve stálém pohlavním rozrušení a vyžaduje také stálý dohled. Pes a fena se jako dospělá zvířata zpravidla dobře snášejí.
FENA má obyčejně jemnější nos něž pes. Co jí chybí na mohutnosti, vynahrazuje plně a zcela svou obratností a rychlostí. Je oddanější svému domovu, jako hlídač je nepodplatitelná. Fena je klidná, zpravidla ovladatelnější, ochotnější a měkčí ve výchově a vedení. Ochotněji poslouchá a je daleko přítulnější než pes. V době hárání mění fena své chování. Po hárání je však zase úplně normální, poslušná a výkonná, jako před ním. Dvakrát do roka musíme ovšem dát na fenu pozor a dobře ji izolovat vždy po dobu asi 21 dní, aby nedošlo k nežádoucímu krytí. Fena poprvé hárá již v prvním roce.
